Hi people!
V dnešním článku bych Vám chtěla povyprávět o svých pololetních prázdninách. Jak tak nad tím přemýšlím, vůbec by se tento den volna neměl nazývat prázdninami.. Vždyť je to (bohužel) jen JEDEN DEN! Ale to jsem mírně odbočila.
Ačkoliv jsem dnes nemusela v půl šesté vstávat do školy, probudila jsem se poměrně brzy a to někdy kolem sedmé hodiny ranní. Chvilku jsem si ještě užívala tu ranní pohodičku, kdy nemusím nic dělat a válela jsem se v posteli. Ale jelikož jsem byla na půl jedenáctou domluvená s mojí nejlepší kamarádkou a s jednou velice sympatickou slečnou, že si uděláme takový malý fotovýlet do kladenské Poldi, odhodlala jsem se tedy vstát a nějak se začít upravovat, abych vypadala nějak k světu.
Kolem čtvrt na jedenáct jsem se vydala na domluvený sraz. Jako vždy, kamarádka dorazila pozdě (dobře, asi jen o pět minut, ale pořád je to pozdní příchod, no ne?), ale to vlastně ani nevadilo, protože jsme měli před sebou celý zbytek dopoledne. Když jsme se tedy sešly, vyrazily jsme směr huť.
Hned při vstupu do areálu nás přivítala tato na okně sedící kočka. Ihned jsem si vzpomněla na písničku "Na okně seděla kočka, byl horký letní den...", což by bylo docela trefné, kdyby nebylo 29.1. a přibližně čtyři stupně nad nulou.
Potom jsme pokračovaly hlouběji do hutě. Podle mě je to tam krásné. Prostě typické místo kde bych si chtěla odpočinout od světa a jen tak si zapřemýšlet. Šly jsme po kolejích až jsme narazily na cestu, která nás zavedla k polorozbořené budově, do které jsme asi nejvíce chtěly. Všechny tři jsme se více či méně bály a o to to bylo lepší.
Přiznávám, že jsme se fakt bály, aby se to pod námi nepropadlo, nad každým krokem jsme přemýšlely dávaly jsme si pozor kam šlapeme, protože jak vidíte, budova není zrovna nejnovějši. Ale i přes všechny obavy o naše zdraví si troufám říct, že jsme si to moc užily.
Good luck in next days!
Péťa
Žádné komentáře:
Okomentovat